4. den ateliéru

Čus spoluděcka, (sprostá slova mi byli zapovězeny, bohužel)

 Dnešek proběhl docela hladce, začali jsme velkou koordinací a kurzem, tak nám na ateliér zbyly dvě hodiny. Doladili jsme zítřejší výlet do svatostánků, půjdeme nedřív do Chrámu sv. Mikuláše, a potom spolu prolezeme pár synagog. Ve skupinkách jsme si zjistili obecný informace o svých náboženstvích, a dali dohromady nástřely na scénář. Ten budeme psát první pondělí po jarních prázdninách (25.2 tuším).
Právě tedˇ je 22:45, zpívám si nějakou random melodii a přemýšlím. Tak různě, o dnešku, o životě, o tom, jestli jsem špatnej člověk, o tom, jak nemám ráda léto, o tom, proč si tohle pletu s deníkem, a taky o pomerančovym džusu. Když mi koupíš jakejkoliv džus, máš u mě mojí lásku (jestli o ni teda stojíš...).

O knoflících, o tom kolikrát jsem lhala, a kolikrát řekla pravdu, kdo vůbec seš ty, a kdo seš ty, o tom jestli jsem na něco nezapomněla, o tom jak jsem se už strašně odchýlila od tématu, o tom, jak nevim, jestli se k tomu chci vracet.
hmmmmmm

Tak Hinduismus, že ano.
Dneska jsem zjistila, že to není ani tak náboženství, spíš nábožensko-sociální systém.
U nás je asi jenom 500 lidí hlásících se k hinduismu, docela sranda. Beztak nejsme úplně indická země. (dává smysl, ne?)
Tohle určitě není všechno, jenom mi to přišlo nejzajmavější.
Je 23:03, a já doufám, že ještě někdy uslyšíš můj hlas ve svojí hlavě.:) Dík, za přečtení.

Zdar,
Eliška

(hele, je to moc blbý, to sem dávat? vždyt víš, že toho budeš litovat, ne?)

P. S. málem bych zapomněla, i když je Valentýn komerční svátek, tady máš srdíčko blbečku ❤️. Můžeš si ho schovat pod polštář, nebo taky nemusíš, neporoučim ti. Pas a pucu❤️