5. den ateliéru
Čauky lidičky!
V pátek jsme do školy ani nevrkočili! (Jestli se ptáte proč v pátek, tak to píšu se zpožděním takže pššt!)
Bude to trochu dělší, tak se prosím pohodlně usaďte vemte jídlo a pití a vše ostatní co potřebujete k tomu, aby vás to aspoň trochu zaujalo.
Víte jak to chodí, když se nejde do školy. Jedna radost, že můžeme poznávat spíš ten svět okolo, než tu naší budovu :D. Sraz 9:15 (spíš tak 9:30) a první prohlídka v Chrámu Svatého Mikuláše, naše prohlídka byla komentovaná, takže jsme se snažili toho divnýho pána co nejvíc poslouchat, udělal nám takový erm... rychlý shrnutí historie chrámu a trošku nás i zasvětil do historie křesťanství. Většině se to líbilo, ale opravdová třešnička na dortu byla ta prohlídka samotného chrámu, varhany mě užasli a co ještě více ten počítač hned vedle. Teď trochu vážně chrám má fresky podílelo se na výzdobě chrámu mnoho známých umělců nejlepších svých dob, sochy všech těch andělů, husitských jablek a dalších předmětů a postav. Když už jsme si mysleli že se to chýlilo ke konci řekl nám: "chcete se podívat do věže?" Tam jsme se díky bohu nezabili, ale viděli překrásný výhled na staromák a další okolní uličky.
Měli jsme nyní zamířeno na náší další část výpravy, nebyl to Jeruzálem ale židovské muzeum. Zpočátku to nadšení, ta energie podívali jsme se na Maiselovu synagogu, dokonce tam byli takový ty železný nepříjemný sluchátka, který říkali ještě nepříjemnější věci ze kterých jste byli smutní. Tak jsme sfoukli první synagogu a měli jsme asi ještě dalších 6 míst, kam se podívat. Naše předpověď, že to nestihneme byla bohužel lepší než u metereologů. Nic nám však nebránilo pokračovat ve svaté výpravě a vydali jsme se dál do Pinkasovy synagogy. Většinu té synagogy pokrývali jména zesnulých židů, nejvíce jich nejspíše zemřelo kolem roku 1942... Aby se ve vás tato myšlenka usadila následoval židovský hřbitov. Trošku teď naladíme lepší náladu, abych vám řekl pravdu sice jsme naprosto jiná škola, ale chování studentů po dlouhých prohlídkách je poměrně podobný. Takže naše další rozhodnutí bylo už najít kavárnu a završit týden reflexí jak se sluší a patří.
Cesta do kavárny trvala asi 15 minut a cestou jsme se pobavili o různých zajimavých věcech, které navždy zůstanou v tom dnu. Jen když už mluvíme o těch kavárnách tak si jdu dát kávu, konec se blíží...
Ukotvili jsme se v Kotvě v nějakém vrchním patře. Každý jsme si dali nějakou šťávu, nebo aspoň něco tomu podobnýmu a upřímně musím říct, že 69 korun je dost i když se to nezdá :D. Měli jsme jednu ze zábavnějších reflexí, kterou tak nikdo úplně nevedl, spíše jsem si pokládali otázky, které nás zajímali a nebojte se valentýn jsme probrali taky. Nakonec byl konec a asi nic dalšího, každý šel svou cestou dál.
Pokud jste to opravdu vydrželi až do konce tak si zatleskejte jako já když jsem to teď dopsal.
V pondělí 25.2. můžete očekávat pokračování od někoho z mých unikátních spolužáků.
Lovu Zdar,
Vláďa
P.S. Snad jste to brali s nadsázkou :D
V pátek jsme do školy ani nevrkočili! (Jestli se ptáte proč v pátek, tak to píšu se zpožděním takže pššt!)
Bude to trochu dělší, tak se prosím pohodlně usaďte vemte jídlo a pití a vše ostatní co potřebujete k tomu, aby vás to aspoň trochu zaujalo.
Víte jak to chodí, když se nejde do školy. Jedna radost, že můžeme poznávat spíš ten svět okolo, než tu naší budovu :D. Sraz 9:15 (spíš tak 9:30) a první prohlídka v Chrámu Svatého Mikuláše, naše prohlídka byla komentovaná, takže jsme se snažili toho divnýho pána co nejvíc poslouchat, udělal nám takový erm... rychlý shrnutí historie chrámu a trošku nás i zasvětil do historie křesťanství. Většině se to líbilo, ale opravdová třešnička na dortu byla ta prohlídka samotného chrámu, varhany mě užasli a co ještě více ten počítač hned vedle. Teď trochu vážně chrám má fresky podílelo se na výzdobě chrámu mnoho známých umělců nejlepších svých dob, sochy všech těch andělů, husitských jablek a dalších předmětů a postav. Když už jsme si mysleli že se to chýlilo ke konci řekl nám: "chcete se podívat do věže?" Tam jsme se díky bohu nezabili, ale viděli překrásný výhled na staromák a další okolní uličky.
Měli jsme nyní zamířeno na náší další část výpravy, nebyl to Jeruzálem ale židovské muzeum. Zpočátku to nadšení, ta energie podívali jsme se na Maiselovu synagogu, dokonce tam byli takový ty železný nepříjemný sluchátka, který říkali ještě nepříjemnější věci ze kterých jste byli smutní. Tak jsme sfoukli první synagogu a měli jsme asi ještě dalších 6 míst, kam se podívat. Naše předpověď, že to nestihneme byla bohužel lepší než u metereologů. Nic nám však nebránilo pokračovat ve svaté výpravě a vydali jsme se dál do Pinkasovy synagogy. Většinu té synagogy pokrývali jména zesnulých židů, nejvíce jich nejspíše zemřelo kolem roku 1942... Aby se ve vás tato myšlenka usadila následoval židovský hřbitov. Trošku teď naladíme lepší náladu, abych vám řekl pravdu sice jsme naprosto jiná škola, ale chování studentů po dlouhých prohlídkách je poměrně podobný. Takže naše další rozhodnutí bylo už najít kavárnu a završit týden reflexí jak se sluší a patří.
Cesta do kavárny trvala asi 15 minut a cestou jsme se pobavili o různých zajimavých věcech, které navždy zůstanou v tom dnu. Jen když už mluvíme o těch kavárnách tak si jdu dát kávu, konec se blíží...
Ukotvili jsme se v Kotvě v nějakém vrchním patře. Každý jsme si dali nějakou šťávu, nebo aspoň něco tomu podobnýmu a upřímně musím říct, že 69 korun je dost i když se to nezdá :D. Měli jsme jednu ze zábavnějších reflexí, kterou tak nikdo úplně nevedl, spíše jsem si pokládali otázky, které nás zajímali a nebojte se valentýn jsme probrali taky. Nakonec byl konec a asi nic dalšího, každý šel svou cestou dál.
Pokud jste to opravdu vydrželi až do konce tak si zatleskejte jako já když jsem to teď dopsal.
V pondělí 25.2. můžete očekávat pokračování od někoho z mých unikátních spolužáků.
Lovu Zdar,
Vláďa
P.S. Snad jste to brali s nadsázkou :D
Komentáře
Okomentovat